TANEČNÍ DOMY

7. Taneční dům

Taneční večer začal velmi pozvolna. Abychom se spolu trochu seznámili, začali jsme zapeklitou rytmickou hrou. V řadách našich hostů se našli i takoví exibicionisté, kteří se hrnuli na pódium, aby předvedli, že rytmus mají prostě v krvi. Mezi tím naše báječné tanečnice roznesly na stoly džbánky dobrého vína různých značek, které během dvou hodin úspěšně zmizely a podle ohlasů neměly chybu. K vínu nesmí ovšem chybět ani něco k zakousnutí a o to se postarali nejen naši členové, ale i naši hosté. Domácí kuchyně je domácí kuchyně. Po tom, co jsme se všichni občerstvili se to všechno pořádně rozjelo. V jedné z tanečních her muži jednoduše dokázali, že ovládat ženu umí a to i poslepu. S šátkem na očích se s ní proháněli parketem v tempu polky a valčíku, jako by se nechumelilo. Poslední slovo však měli stejně dámi a slepí pánové tančili, jak ony pískali. A že pískali, to si pište. Než jsme se dočkali další soutěže, naučili jsme návštěvníky nový prvek, který si záhy mohli sami vyzkoušet v improvizačním bloku. Zde už se každý předvedl v nejlepším světle a parket se roztočil. Mezi nekrojované se vmísili i naši krojovaní, kteří se bavili s těmi, co přišli sami. V Další hře s balónky se začalo hrát o zajímavé ceny, které si nakonec z našeho večera odnesl snad skoro každý. Vítězství spočívalo v tom, aby člověk v kole vydržel co nejdéle. Pravidla? Jediné ... balonky držíme s partnerkou mezi čely a nesmí spadnout. Byť bylo povolené útočit na soupeře, zvítězila zkušenost. Tuto hru opravdu někteří pojali spíše jako klání v Koloseu a snažili se soupeřům vyrazit balonky velmi agresivním způsobem, avšak naši gladiátoři své ženy uchránili a k zajímavým prezentům se probojovali. Jako vždy jsme měli připravenou malou ukázku z našeho repertoáru, v kterém jsme předvedli nový tanec. Poté následovalo několik bloků lidové muziky k tanci a poslechu. Pro ty, co tančit nemohli, nebo si chtěli jen odpočinout byl připraven soutěžní hlavolam. Nakonec večera jsme zařadili chodská kolečka, které dokáží sdružit naprosto každého. Všichni tančili a zpívali, jako by byli jedni z nás a Kulturní dům Dubina se zaplnil hlasitým veselím. Všechno dobré nakonec musí skončit a po třech hodinách zábavy jsme se museli rozloučit plni dojmů a dobrého pocitu, že se opět něco parádně povedlo. Ještě teď si na večer rádi vzpomeneme a doufáme, že se příště opět sejde tak skvělá parta lidí.

" alt="fotogalerie" />